O životě Ježíše Krista
Drazí
přátelé, v této kapitole „Život“ záměrně nepopisuji přesný sled událostí,
které se staly během života našeho Krále, Pána, bratra, přítele a spasitele „Ježíše
Krista“. Ježíšův život je podrobně a pravdivě popsán v evangeliích, dle „Matouše, Marka, Lukáše a Jana“ v „Písmu svatém - Bibli“ a můžete si jej sami
přečíst.
V této kapitole bych vás chtěl pozvat k zamyšlení nad Ježíšovým životem a ukázat vám, jak velmi hluboký a příkladný život Ježíš žil, dále bych chtěl poukázat na smysl a velikost Ježíšova ukřižování a v poslední řadě také na jeho nadlidské „Boží“ schopnosti. V prvé řadě je důležité zmínit, že Ježíš „nikdy“ nemyslel pouze sám na sebe, ale „vždy“ konal vůli svého, našeho „Otce“ ; Pána Boha, kterému „žádným“ způsobem neodporoval, ale naopak s „ním“ byl „neustále“ v souladu - „vírou, slovy i činy“.
Ježíš úspěšně naplnil své
poslání zde na Zemi, ačkoliv sdílel „Boží podstatu“, přijal podobu člověka, čelil
pokušením od „Satana“ a zakoušel jako ostatní lidé různá soužení: „násilí, bezpráví,
nenávist, výhružky, posměšky, hlad, nedostatek vody, neměl domov, kde by hlavu
složil“ a tak dále. Lidem, kteří mu ubližovali neoplácel zlo zlem, ale „trpělivě snášel
všechna utrpení, utrpení, která nesl společně se svým křížem až do posledního
okamžiku“!
Přátelé uvědomme si, že „dokonalý“ a „svatý“ Ježíš Kristus - „Syn Boží“ sám sebe obětoval na kříži a zakoušel všechna ta trápení, abychom mi „nicotní“ a „hříšní“ lidé mohli dojít spasení a vstoupit do Božího příbytku, jestliže v něho „věříme“ a následujeme ho! Pán Bůh „Otec“ tak „nesmírně“ miluje hříšníka a „nenávidí“ hřích, že dokonce poslal „svého Syna“ na „Svět“ aby dal svůj život jako výkupné za mnohé, „v tomto“ se projevila „obrovská“ Boží láska!
Člověk není
tedy spasen za své dobré skutky, ale je spasen kvůli „ohromné“ milosti Boží“! Lze tedy říci, že pokud by Ježíš Kristus „nezaplatil“ tu nejvyšší cenu na kříži a „neočistil nás svojí krví“, nemohli bychom „vůbec“ vstoupit do Božího příbytku, neboť „každý člověk“ je poznamenán hříchem.
Ježíš se za svého působení zde na Zemi nedopustil „žádného“ hříchu, ale nad vším hříchem zvítězil. Ve svém srdci vždy nosil „Zákon“ svého „Otce“, který svým životem naplňoval a také ukazoval na jeho významnost. „Ježíš vydával svědectví pravdě, kázal evangelium, učil lid, ohlašoval blízkost „Nebeského království“ a upozorňoval a velmi zdůrazňoval důležitost odpuštění hříchů, milosrdenství, obrácení, sebezapření, lásku k nepřátelům a změnu smýšlení“.
Chtěl též abychom zanechali stávajícího způsobu života. Kladl také důraz na odpovědnost za využití aktivního života a vyhýbání se zlu
v jakékoliv formě. „Ježíš neodmítal pomoci druhým, podporoval nemocné,
utiskované, chudé, spravedlivé, pokorné, vyzýval abychom dávali chudým, avšak kritizoval
pokrytectví, sobectví, cizoložství, smilnění, pýchu, honbu za penězi, chamtivost,
využívání náboženství pro svůj vlastní prospěch“ a jiné nemravnosti. Varoval také před různým
hodováním, opilstvím a staráním se o tento svět, aby lidé nebyli při jeho
druhém příchodu zaskočeni. „Ježíš také vyzýval abychom ho následovali a byli schopni
obětovat se“.
O tom, že Ježíš nebyl „pouhým“ člověkem svědčí jeho „moudrost a nadpozemské činy“. Ježíš za dobu svého působení zde na Zemi učinil „fyzicky nebo slovem“ spoustu dobrých zázraků, které ukazovaly na jeho „Boží podstatu“, například: „vzkříšení mrtvých „Lazar“, uzdravování „tělesné i duševní“, vymítání démonů, odpouštění hříchů „moc nad zákonem“ nebo také „proměnění vody na víno či namnožení chlebů a ryb“.
Ježíš znal „podrobně“ lidské životy, uměl číst lidem jejich myšlenky a nahlédnout do jejich srdce, viz Lukášovo evangelium „Farizeus a hříšnice“, dále předpovídal sled „budoucích událostí“, viz zrada Jidáše Iškariotského nebo když apoštolovi Petrovi řekl, že než kohout zakokrhá třikrát zapře, že ho zná. Petrovi rovněž řekl, jakou smrtí oslaví Pána. „Ježíš předpověděl taktéž události, které se přihodí na konci času“.
V neposlední řadě měl Ježíš také moc nad přírodními živly, když svým
slovem uklidnil rozbouřené vlny. Za zmínku též stojí Ježíšovo „proměnění“ na
vysoké hoře před zraky svých apoštolů - „Petra, Jakuba a Jana“, kde rozmlouval s „Mojžíšem“ a „Eliášem“.
Na závěr tohoto článku bych nám všem doporučil abychom pořád studovali Ježíšův život a měli ho uchovaný stále ve svém srdci, neboť „Ježíš Kristus“ zcela odrážel podobu svého „Otce“ a „jeho“ život je pro nás „bezvadným“ ukazatelem „správného“ života zde na Zemi. „Pokud chceme vidět nedostatky v našem životě nebo chceme-li vědět, zda to, co děláme je správné, tak se podívejme na dokonalý Ježíšův život“.
Člověk - Boží zákon - Ježíš Kristus
Drazí přátelé, v následujících větách bych vás také chtěl pozvat k zamyšlení nad „Božím zákonem“ a lidským jednáním. Rád bych zde také vysvětlil, proč je důležité „Zákon“ zachovávat, a jak se lze vyhnout odplatě, jestliže jej člověk překročí.
Na úvod je dobré říci, že Boží „svatý“ zákon nebyl Pánem Bohem vytvořen proto, aby byli lidé omezováni, ale proto, aby byli lidé šťastni a nevstoupili na širokou cestu, která vede zejména k „duchovní“ smrti, někteří lidé si svými vlastními hříchy zde na Zemi přivodí i „fyzickou“ smrt.
Uvedu pravdivý příběh ze života: „Muž
odjel do zahraničí na služební cestu, když se poté o den dříve vrátil zpět domů, přistihl při souloži svoji ženu s jiným mužem „policistou“. Podvedený muž se velmi rozhněval, uchopil odloženou pistoli policisty a zastřelil svoji ženu i toho muže.“
Žena tedy svým činem porušila Boží přikázání „Necizološ“ a její nevěra vedla k hněvu jejího muže, který následně porušil přikázání „Nezabíjej“. Vidíme, že důsledkem těchto hříšných činů byly během chvilky ztraceny dva lidské životy. Napsat bychom zde mohli také mnoho jiných skutečných příběhů, které se týkají i ostatních Božích přikázání, jejichž nedodržování vedlo a vede k „fatálním“ následkům.
Zkusme si kupříkladu představit situaci, v které řidiči nerespektují žádné dopravní předpisy a položme si otázku: „Jak to bude na silnicích vypadat“? Důsledkem nedodržování silničních předpisů bude „lehké“ či „vážné“ nebo dokonce „smrtelné zranění“. Můžeme si být tedy „naprosto“ jisti, že „svatá“ přikázání mají pro nás velký význam, nebyla „Pánem Bohem“ vytvořena „nadarmo“, a jsou „stále“ platná!
Matouš 5:17-18
„Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní“ (Bible21).
Nedodržováním Božího zákona si lidé dávají takzvaně „hlavu do oprátky“ a přinášejí si do svého života, ale také do života jiných lidí veliké zlo, jejich vlastní hříchy je dohoní a šlápnou jim na paty, viz příběh uvedený výše. Naopak plnění „svatého“ zákona přináší do lidských životů „soulad“, někteří lidé ho také nazývají „Zákonem Štěstí“. Velmi důležité je však říci, že „Boží zákon“ žádného člověka neospravedlní - „neodpustí mu hříchy a nedá věčný život“.
„Zákon“ přináší poznání hříchu, jednoduše nám říká, abychom určité činy „vůbec“ nekonali a jiné naopak „neustále“ zachovávali. Když „Zákon“ neplníme, dopouštíme se hříchu a „mzdou“ hříchu je „smrt“, zejména „duchovní“, někdy i „fyzická“. „Vírou v Ježíše Krista jsme však ospravedlněni a očištěni, „Zákon“ „nás“ tedy nemůže odsoudit a zahubit“, nemá nad „námi“ moci.
Gal. 2:16 „Víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!“ (Bible21).
Gal. 3:13-14 „Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: "Proklet buď každý, kdo visí na dřevě"), aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha“ (Bible21).
Gal. 3:11-12 „Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že "Spravedlivý bude žít z víry." V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: "Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“ (Bible21).
Gal. 3:21-22 „Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista“ (Bible21).
Bezhříšný „Ježíš Kristus“ vzal na sebe hříchy „všech“ lidí a obětoval se na kříži, abychom „vírou“ skrze „něho“ nezahynuli, ale měli „věčný život“, a poněvadž se Ježíš nedopustil žádného hříchu, tak nemohl zůstat v náručí smrti a musel být vzkříšen. „Tímto činem usmířil „Ježíš“ člověka s Bohem „Otcem“ - „vlastní“ obětí „nám“ otevřel dveře k „věčnému životu“ dokořán.
Bůh se za nás nechal přibít na kříž, tak slovy „nepopsatelná“ je Boží „láska a milost“ k člověku!“ „Žádná“ jiná bytost nahoře na „Nebi“ nebo dole na „Zemi“ nebyla k tomuto činu kompetentní a nemohla zaplatit toto „velmi vysoké“ výkupné za lidský hřích. „Cenu“ za překročení „Božího zákona“ mohl uhradit jedině „Pán Bůh!“ „Nikdo“ tedy nepřichází k „Bohu „Otci“ než skrze „Ježíše Krista“; Jan 14:6.
„V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni“! (Bible21).
Sk. 4:12
Kol. 1:18-21 „On je hlavou těla církve, on je počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak ve všem držel prvenství. Bohu se zalíbilo všechnu plnost složit v něm a skrze něj se sebou smířit vše. Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi. I vás, kteří jste mu kdysi byli cizí a svými myšlenkami i zlými skutky nepřátelští, nyní již usmířil“ (Bible21).
Kol. 1:22-23 „Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony - pokud ovšem zůstáváte pevně ukotveni ve víře a neuchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem.“ (Bible21).
Nezapomeňme, že vírou v Ježíše Krista „Zákon“ nerušíme, ale plníme! Také nezapomeňme, že víra se musí projevovat „skutky“, „víra“ sama o sobě, je „mrtvá“; Jakub 2:14-26. „Pravý“ křesťan se „cele“ odevzdává Ježíši Kristu a nechává se měnit k „jeho“ obrazu, neboť si uvědomuje svoji vlastní „hříšnost a nicotnost“, pro „lásku a milost“ Boží už nechce mít z hříchem nic dočinění“!
Pamatujme, že Ježíš přikázání „zcela“ zachovával a nedopustil se „žádného“ hříchu, i „my“ bychom tedy měli usilovat o naprostý soulad se „zákonem“, neboť přikázání jsou „svatá, spravedlivá a dobrá“. Pokud se ovšem dopustíme nějakého hříchu a budeme „ze srdce“ prosit Ježíše o odpuštění, „Ježíš“ nám odpustí - „Zákon“ nás neodsoudí, protože jsme „pod milostí“ a ne pod zákonem.
Řím. 6:15-16 „Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti“ (Bible21).
Řím. 7:4-5 „Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu. Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti“ (Bible21).
Řím. 7:12 „Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré“ (Bible21).
Jak. 2:26 „Jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků“ (Bible21).
Pokud se však „někdo“ rozhodne, že nebude věřit v Pána „Ježíše Krista“ a nebude činit pokání ze svých hříchů. Nepřijme tu „nepopsatelnou“ Boží „milost a lásku“, která je člověku v „Kristu Ježíši“ nabízena. „Pán Bůh přijme toto svobodné rozhodnutí, avšak poté „takový člověk“ ponese za celý svůj život plnou odpovědnost a nemá pro své hříchy „žádnou“ omluvu, bude souzen na základě svých skutků“!
Řím. 3:23-26 „Všichni
zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho
milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. Jeho Bůh určil za oběť smíření pro
ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž
ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby nyní prokázal svou
spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří
v Ježíše“ (Bible21).
Jan 8:24 „Nebudete-li věřit, že 'já jsem,' zemřete ve svých hříších“ (Bible21).
Luk. 13:1-5 „V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni“ (Bible21).
Prosím, „neospravedlňujme si“ tedy „svůj“ život těmito větami: „Kdo z nás je bez hříchu“, „Musíme si život pořádně užít - žijeme jen jednou“, a podobně. Raději věřme v Ježíše Krista, odevzdejme „mu“ svá srdce, čiňme pokání a prosme o odpuštění, AMEN.
Doporučené odkazy:
